Jsme tři a jsme brněnská kapela. 

Jedna z hospod této moravské metropole nás přivedla v roce 2016 na svět a je tedy myslím fér, abychom měli Brno v erbu.

Kapelník Víťa pochází původem z Hradce Králové, kde se již od útlých let věnoval studiu klavíru, aby se nakonec vrhnul na big beat a metal. S přicházejícími roky a odcházejícími vlasy se však jeho elektrická kytara kulatila a kulatila (stejně jako Víťova postava) až z ní bylo banjo. I když je stále uchvácen tímto cinkavým nástrojem a prakticky denně trápí jak banjo tak svou rodinu, nepřestává tvrdit, že to je jen „buben co chtěl být kytarou a nezvládl to".

Standa má kořeny také ve strunných nástrojích, kdy jako člen tamburašského souboru hrál na bugárii a následně na berde. Tím na sebe ukázal a proto mu byla přidělena baskytara avšak pětistrunná. S prvním zadrnčením hluboké struny H přišla do jeho srdce láska jež jej napevno svázala se vším, co vydává hluboký uklidňující zvuk. Standa plní roli kulturního atašé a přítele všech zvukařů.

Kolibřík, Viktor Sapák, se ke kapele připojil na podzim 2024 a potvrdil trvalým bydlištěm, že Alfasrnec je brněnská kapela. Původně jsme si Kolibříka půjčili na dobu určitou, poté, co předchozí člen Mahal dal přednost zahrádkaření. Jak už to bývá, dočasná řešení se časem stávají řešeními trvalými. Tak jsme získali nového člena.

Alfasrnec je „zaměřen" na vlastní tvorbu a stále platí, že si přejeme, aby naše texty a muzika přinášely úsměv, který si naši posluchači mohou vzít s sebou domů. 

S písní Biatlon kapela vyhrála Talent Country radia v roce 2022. Tutéž píseň si vybrala Biatlonový Svaz do živého přenosu České Televize při předávání ceny Biatlonista roku v roce 2023 a v roce 2024 jsme nejen Biatlon mohli zahrát v plné Vysočina Aréně v Novém Městě na Moravě při Mistrovství světa v Biatlonu.

Probojovat se do finále Porty je pro nás velký, splněný sen.

Pavla Žožo Ambrožová je zpěvačka ze Sezimova Ústí, která miluje hudbu a prozpívává se životem v rámci různých hudebních žánrů a v rozličných jazycích. Působí v různých táborských kapelách a uskupeních v proměnách času.
S Kateřinou Syrnou se znají téměř 25 let, setkaly se již na gymnáziu. Poté na sebe "narážely" v garážích, kde zkoušely se svými (dnes již povětšinou zapomenutými) kapelami. Poslední dva roky společně tvoří a vystupují. Z počátku se věnovaly především úpravám skladeb jazzové a populární hudby. V současnosti se do popředí dostávají skladby autorské.

Jsme písničkářské duo z Prahy. Společně vystupujeme od roku 2014, do té doby Martin vystupoval jako sólový písničkář. V civilním životě je Martin dětským chirurgem a Andrea biomedicínskou inženýrkou.

Na koncertech hrajeme výhradně vlastní tvorbu (autorem všech písní je Martin Čepelík) a rádi střídáme písničky vážné, romantické a k zamyšlení, s těmi veselými a „ze života“, které jsou často inspirované prací v českém zdravotnictví (jako například náš dosud největší hit Biomatky). U našich písniček je pro nás nejdůležitější text, okolo kterého stavíme vše ostatní a máme rádi, když diváci naše texty poslouchají. A úplně největší radost nám dělá, když si lidé naše písničky zazpívají na koncertech s námi.

Na svém kontě máme dvě vydaná CD (vlastním nákladem) – autorské Pár slov (2017) a CD Za koledou kolem světa (2021), které vzniklo jako projekt hudebního adventního kalendáře a které obsahuje 25 vánočních koled ve 25 různých jazycích a ve vlastních (místy tradičních a místy trochu svérázných) aranžích. Nahráli jsme též dva singly – Vánoční příběh (2015) a Jaký je rok (2023). Veškerá naše tvorba je k dispozici na všech známých streamovacích platformách.

Prošli jsme i několika soutěžemi, z nichž nejúspěšnější pro nás bylo Notování 2023, které jsme vyhráli a autorská Porta 2015, kde jsme s písničkou Šeříky obsadili celkové 3. místo. Zahráli jsme si též na Zahradě písničkářů 2024 TV Noe.

Fo3 (čte se "Fotři") z Prahy jsou pokračovatelé skupiny Panelákoví fotři. Několik posledních let vystupují ve třech, proto Fo3. Od roku 1981 se tito nejstarší mladí začínající chlapci vyššího středního věku pokoušejí o vlastní tvorbu humorných písniček. A to tak, aby to byly písničky neblbé.

Při vystoupení na Portě bohužel neuplatní všechny nástroje, které používají. Ještě jako Panelákoví fotři se totiž zapsali do české guinessovy knihy rekordů. Použili na jednom vystoupení 133 nástrojů 99 druhů.

Ve skupině hrají Jirka Kyncl (vedoucí, kytara, ukulele, píšťaly, plastové trubky aj.), Michal Knébl (housle, ukulele, foukací harmonika, fujara, plastová trubka aj.) a Zdeněk Vidlák (kytara, banjo, housle, ukulele, píšťaly, plastové trubky aj.). Všichni jsou autory a všichni se projevují vokálně.
Porty se Fo3 zúčastňují pravidelně. Občas někam postoupí, ale spíše jako exotický kamínek do dramaturgické mozaiky. Kdysi na jihlavské Portě obdrželi Sranda Portu.

Obvykle se však porota zasměje a do dalších kol pošle kapely, které se zabývají závažnější tvorbou. Charakteristická byla poznámka Juppa Konečného před mnooooha lety. Po autobiografické písni "Na Portě jsme zatím vždycky propadli", která končí slovy: "snad by se s tím něco dělat dalo", Jupp odpověděl: "Nedalo".
Ale Fotrům to dávno nevadí. Hlavně, když se na jejich vystoupeních lidé usmívají nebo dokonce smějí. Pokud chcete Fotry vidět, hrají hlavně po klubech v Praze a v okolí Prahy. Minimálně dvakrát do roka předvádějí své umění v Balbínově poetické hospůdce v Praze.

Letošní postup na finále Porty do Řevnic je vzácnou výjimkou potvrzující pravidlo a Fotři si si toho moc váží!

Matky, co si sedly a zjistily, že jim to spolu ladí. Nejen lidsky, ale i hudebně. 🎶

Když si děti hrály, začaly jsme si taky hrát a zanedlouho vznikly naše vlastní písničky. Jsou převážně o tom, co se tak nám matkám honí hlavou. Vážně! I nevážně!

Hrajeme ve složení kytara, slaptop cajon, tamburina a tři zpěvy + náš milý hostující basák. Občas přihodíme sólo na kazzoo.

Díky naší výhře „den ve studiu“ na Tulifestu v Liberci, kde jsme skončily na krásném třetím místě, se nám v lednu 2025 podařilo ve studiu Fonografik natočit dva singly

Jana P.S. je folk-country-bluesrocková kapela nazvaná podle frontmanky Jany Perníkové Soukupové. V roce 2023 vydala debutovou sólovou desku Ode zdi ke zdi (AVIK) a z muzikantů, kteří se nahrávání zúčastnili, se vykrystalizovala kapela, která vystupuje v počtu 4 – 7 členů. Repertoár tvoří písně převážně autorské (Zdeněk Vřešťál, Jarda Hnízdil, Dušan Vainer, Jiří „Šlupka“ Svěrák, Luboš Lauterbach) i převzaté (Imelda May, The Band Perry, Johny Cash, Aretha Franklin, Eagles) s českými texty Davida Konopáče (Jarabáci, Poutníci, Láska aj.)
V roce 2023 úspěsně soutěžila v Talentu Country radia a udržela se i maximální počet týdnů v hitparádě radia Proglas. Ve vysočinském předkole Porty se  umístila na druhém místě a  jihočeské kolo v roce 2024 jí zprostředkovalo recitál na festivalu Hluboká Folkfest a v Jihočeském rozhlasu. Díky diváckému hlasování si  zahrála na festivalu Třebsínské zvonění. V prosinci 2024 vyhrála písničkovou soutěž Notování. Na jaře 2025 postoupila z pražského předkola Porty do finále do Řevnic, týden nato vyhrála Talent Country radia a vydala maxi singl NIC NÁS NEPŘIPOMÍNÁ (AVIK). Má za sebou (a před sebou) spoustu klubových i venkovních koncertů (Praha, Pardubice, Telč, Jindřichův Hradec, Jihlava, Městec Králové, Karlovy Vary, České Budějovice, Katov, Nymburk, Mělník, Poděbrady, Hejnice, Liberec, Vratislavice nad Nisou, Brno, Ostrava…) a souběžně nahrává i nově vznikající již plně autorské písně.

Členové:

Jana Perníková Soukupová – zpěv, perkuse
Tomáš „Fixa“ Soukup – elektrická kytara, vokály
Alena Čápová – zpěv, perkuse
Vašek Spurný – foukací harmonika, vokály
David „Pedro“ Nagy – baskytara
Petr Zimák – bicí
Luboš Lauterbach - cajon

Kate Maple je kapela aktivní na české hudební scéně od roku 2023. Po vydání singlů "The Road" a "Falling Shadows" a úspěších v soutěžích jako Ústecký krajský showcase a UK Songwriting Contest absolvovala kapela množství koncertů po celé České republice.
V lednu 2025 vydala své debutové EP "Those Days Before".
Její hudba kombinuje prvky Americany, rocku a alternativního folku. Vytváří tříhlasé harmonie, které se staly významnou součástí jejich zvuku a dodávají jedinečnou atmosféru jejich živým vystoupením.

Pro začátek příběhu nebudeme podrobně sahat do zaprášené historie. Jen stručně. Folková hudba, kytara a nadšení mě provázely životem od dětství. Postupně přicházely ambice planoucí a pohasínající, hudební soubory vznikající a zanikající. 
 V době celkem nedávné se mi začaly v šuplíku hromadit písničky. Občas přemýšlím odkud přicházejí, ale každé otevírám dveře dokořán a vítám je s vděkem.  Po celkem pozitivních reakcích nejbližšího okolí, jsem jako provozně snazší, zvolil cestu jednotlivce s kytarou.
Díky této formě jsem se ocitl zřejmě v roli písničkáře. Říká se nám tak. 
Za dva roky odehraných vystoupení a setkáních se spoustou muzikantů se vývojově moje hudební cesta seřadila do dvojice. 
S Terezou Homolovou plujeme na folkových vlnách třetí sezónou.  Písničkář, který původně písničkářem být nikdy netoužil, zjišťující, zda písně jen tak s kytarou, zaujmou. Houslistka, zpěvačka a také autorka písní skupiny Zkusmeto. 
Na počátku tohoto spojení byla jedna písnička zmiňující housle, které v ní zvukově chyběly. Nakonec nezůstalo jen u ní. A tak v tomto volném, nevázaném hudebním poměru hledáme slušivě znějící svršky k původní nahotě písní. V programu se střídá podání jednotlivce a dua, jak si to ta či ona žádá. 
A je to pro nás velká radost, kterou se snažíme předávat dál. Kdo ví, jestli se to daří?
Písničky vyprávějící příběhy všedních životů přivážíme od Brna.

V kapele Lautrec se sešli muzikanti působící na hudební scéně již několik dekád. 
Roman Hampacher hrával s Dobrohoští, či Irish Dew, aktuálně hraje jako písničkář, nebo s Janou Koubkovou. Martin Kalenda tvoří roky základ bluesrockové legendy Mrakoplaš a Michal Bulíř, krom psaní textů pro Michala Prokopa a jiné interprety, hrával ve folkrockových 
Jentak a Wasabeat. Dohromady hrají autorskou muziku plnou barevných vokálů a virtuózních kytar s poetickými texty na pomezí folku, rocku, či jazzu.

Nač si lhát. 
Jejich tvorba se netváří jako bůhvíjak objevné Veleumění. 
Jsou to jen poctivě napsané, nápaditě zaranžované a přesvědčivě zahrané songy.
S dvěma hlasy a úsporným doprovodem kytary, baskytary a bicích, kráčejíc po nezřetelné hranici mezi swingem rockem a folkem, vysílá Madam v triku do světa pozitivní poselství:
Svět je hezčí, než si občas chceme myslet.

Madam v triku hraje v obsazení kytara, baskytara bicí a zpěv. Hlavní devizou písní Dušaa Vainera je především humor, sebeironie a skvěle vypointované příběhy. Hudebně pak můžete očekávat pestrou směs swingu, rocku a folku. To vše pak korunuje okouzlující pódiové souznění dvojhlasů Marie a Dušana Vainerových.